Třetí den ráno jsme se probudili poměrně brzy, když kolem nás projelo auto nějakých lesních dělníků, kteří si nabírali vodu z nedalekého pramene. Rychle jsme zbalili stan, protože stanování přeci jen není vůči zákonům úplně košer a jali jsme se snídat v dřevěnném přístřešku, u kterého jsme spali.
Kolem osmé (možná), jsme vyrazili do kopce (po zelené), napojili se na žlutou a úspěšně zdolali nejvyšší horu Rychlebských hor Smrk. Respektive jsme došli ke směrníku Smrk, zda-li jsme byli na vrcholu, netušíme. Chvíli jsme si užívali ten dobyvatelský úspěch a když už jsme toho měli dost, vyměnili jsme mapu Rychlebské hory a Lázně Jeseník (KČT 54) za mapu číslo 53 - Králický Sněžník.
Ze Smrku jsme po modré slezli na Brousek, kde jsme se po zelené vydali na Císařskou loveckou boudu. Bouda tam je, ale od dob císaře pána ji asi nikdo nepoužíval. I nezdrželi jsme se dlouho a pokračovali, teď už po červené, na Paprsek. Máte-li žízeň či chuť občerstvit se, máte možnost právě tady. Z Paprsku jsme začali klesat na Medvědí boudu, kde si žádné občerstvení nekoupíte, zato se naštvete, protože budete stoupat na Kunčickou horu. V dálce už je vidět Králický Sněžník, tak mu můžete zamávat a pokračovat klesáním do Kladské brány. V tomhle úseku bacha, značka odbočuje z cesty do lesa (doleva), tak ať to nepřejdete. V Kladské bráně je opět možnost koupit pití a nějaké to kokino. Moc jsme se nezdrželi, věděli jsme, že ještě chvíli půjdeme. A taky jo.
Z Kladské brány jsme po červené zase stoupali, záchytný bod na trase je kaple P. Marie. Kromě kaple tam nic není, takže jsme jen lehce odfrkli a pokračovali k Adélinnému pramenu (prostě je ten pramen Adély a basta fidli). Doplnili jsme zásoby vody, protože ta, co jsme měli, došla a ta, co nedošla, byla nějaká skyslá. Od pramene jsme mákli jak dobytci, protože ač už to není na vrchol Králického Sněžníku daleko, je to makačka, kór ve vedru, v jakém jsme šli.
Na vrcholu jsme stanuli, po opláchnutí se v Moravě, kolem čtvrt na šest SELČ. Dali jsme snad povinné vrcholové foto (ikdyž na Smrku žádné nebylo), pokochali se a začli sestupovat údolím Moravy, což znamená sejít po červené k chatě Franciska a pak po žluté přes lavinnový svah, dostat se na druhý břeh Moravy a pokračovat do Dolní Moravy, kde jsme přespali.
Čtvrtý den...
...píšu sem, jelikož to byl jen půlden a nemá smysl ho řadit samostatně.
Ráno jsme vstali v 5.55, abychom stihli autobus do Králík v 7.05, což se nám povedlo, takže jsme byli spokojení. A ani nám moc nevadil ten déšť, co na nás padal (to déšť občas dělá), protože to byla vítaná změna po třech dnech tropů. Autobusák byl ochotný a svezl nás až na nádraží ČD, kam pro nás přijel osobní vlak do Štítů, do kterého jsme nastoupili a který jsme opustili v Mlýnickém Dvoře, ze kterého jsme se vydali po žluté na Bukovou horu, ani bych neřek, jaká to bude prasárna. Z Bukovky jsme po modré sešli do Čenkovic, údolím Čenkovičky prošli do Bystrce a z něj furt po modré do Jablonného. Dveře od vchodu jsem otvíral, když hodiny odbíjely dvanáctou.
Sečteno, podtrženo: krásný, leč náročný tří a půl denní výlet krásnými horami. Tak asi tak.
Weby, na kterých jsme čerpali informace:
